Jsou místa se silným géniem loci, kde se vzájemně příběhy spojují v čase. Zde ve staletých vrstvách vidíme nejen stavební proces, ale cítíme i neviditelné proměny. Navzájem se tyto jevy v čase nekombinují, nýbrž procházejí hlubokou transmutací a mísí se dohromady ve stále nový obohacený tvar. Proměny jednoho z nejstarších hostinců “U černého medvěda” na místě bývalého hřbitova kolem kostela sv. Jakuba v moderní kavárnu vídeňského stylu, její přesun a proměna tradičního “jedničkového” podniku ve vietnamskou restauraci., to vše se mísí v projektu Ghosts, filmového kvazi dokumentu z prostředí restaurace.

Rozhovor hostů v místě, ke které se legenda váže, je znovuobjevování historie daného místa, skrze nevysvětlitelné zážitky, o kterých si vyprávějí. Aktuálně se v prostoru nachází vietnamská restaurace. Vrstvení funkcí v daném místě je tak obohacena o další vrstvu, přítomnost vietnamské komunity, která přirozené srůstá s naším prostředím a jeho historickým pozadím…

Když se Josef II. stal císařem, rozkázal zrušit všechny hřbitovy uvnitř městských hradeb, aby předešel dalším morovým ranám. Také Brna se toto nařízení dotklo. Většina brněnských obyvatel si vlastně i oddechla. Kolem kostela svatého Jakuba totiž stával hřbitov, na kterém spočinuli bohatí němečtí měšťané. Jak bylo už psáno v Bibli: „Pamatuj, že smrt nepočká a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.“ Tito bohatí měšťané této moudrosti nedbali a nápravu nepravostí, které na cestě za majetkem napáchali, odkládali tak dlouho, až si pro ně přišla smrt. Pokání, které odkládali zaživa, museli tedy konat po smrti, každou noc chodili po hřbitově a v bolestech a pláči hledali odpuštění za hříšný život. Nebylo proto radno se v blízkosti hřbitova po setmění zdržovat. Jejich trápení ale nebyl konec. Dokud byla na hrobech čitelná jména měšťanů, jejich potomci za ně nechávali sloužit mše, aby zmírnili jejich utrpení v pekle. Když ale císařští vojáci náhrobky bohatých kupců vydláždili cesty a kosti sesypali do kostnice, postupně se zapomnělo na ta jména. Lidé, kteří bydleli v okolních domech, si mysleli, že dávno mrtví konečně naleznou pokoj. To se ale nestalo, bludné duše dodnes chodí v noci okolo jakubského kostela po dlažbě z jejich posledního majetku. Když vyjde slunce, křičí nevýslovnou bolestí a schovávají se do temných sklepů, nejčastěji prý do sklepa hospody U Černého medvěda, která stávala vedle kostela již od středověku. Snad právě vedle studených sudů s pivem mohou ochladit bolestivé rány od pekelného ohně, trest za jejich hříchy za života.