Pytle zlata a šperků, jsme pohlceni posedlostí jimi nebo naší vlastní existencí?
Hromada koster v nepřístupném sklepení aneb legenda o třech lovcích pokladu je nám jistým vodítkem - cyklus, do kterého se zamotali, by měl zůstat pohřbený s nimi.

Stalo se tak?

Najdeme to, po čem prahneme?

A když ne, odejdeme šťastní?

Instalace je v tomto podání spíše rituálem - nezbývá jiná možnost než se do něj vnořit a prodírat se bavlněnou džunglí až k samému středu našeho prozatimního podzemního vesmíru. Jeho smysl zde však nenajdeme, ten je potřeba hledat na jeho periferiích. Truhlu zlata, kterou hledáme, nenajdeme, pokud nevíme, jak hledat.

Když před více než sto lety opravovali starý dům č. 9 na Zelném trhu, kde často v honosných sálech ve druhém patře pobývala i císařovna Marie Terezie, když projížděla přes Brno, probourali se zedníci i přes zeď v uličce k petrovským schodům do starého sklepa, který byl plný koster. V tom domě byly staré dvoupatrové sklepy, o kterých se od pradávna vyprávělo, že se v nich skrývají poklady nevyčíslitelné ceny. Říkalo se ale také, že kdo sestoupí do sklepů s vidinou bohatství, nalezne ve sklepení kromě pokladů i smrt. Přesto se jednou našli tři odvážlivci, jež se rozhodli sklepy prozkoumat a rychle zbohatnout. Vysmívali se všem, kteří je varovali, vzali svíce, krompáče, lopaty a sestoupili po schodech. Další den všichni, kteří tři muže zrazovali, netrpělivě čekali, s jakou se vrátí. Čekání nebralo konce. Někteří už odcházeli, protože se domnívali, že muži ještě v noci i s pokladem zmizeli. Nakonec se ale přece jen našlo několik statečných mladíků, kteří sebrali odvahu a otevřeli dveře do sklepení, aby muže, kteří předchozí den šli hledat poklady, našli. Sotva sestoupili po několika schodech, strnuli hrůzou, našli totiž ty tři ležet mrtvé s nevýslovným děsem v tváři. Soudě podle koster, jež ve starém sklepení našli zedníci o staletí později, nebyli ti tři jediní, kteří se pokoušeli najít zakleté poklady. Ty na svého pravého nálezce nejspíš dodnes netknuté čekají.