Pověst o Kamenné panně v animovaném příběhu o Johance je ke shlédnutí na dvoře domu U kamenné panny. Johančina macecha nepřála lásce mezi její adoptivní dcerou a Jeronýmem Mecerem. Johanka je nespravedlivě obviněna z čarodějnictví, a ze zoufalství ukončí svůj život skokem od hluboké studně. Nešťastný Jeroným nechává vytesat z kamene Johančinu podobu, která kameníkovi podle legendy “sama z kamene vyběhla jemná, smutná a krásná.” Komorní příběh nešťastné lásky je převyprávěný animovanou stínohrou.

Kdysi přišli do Brna kejklíři, mezi nimi i prodavač planet a vykladač karet se svoji ženou, která čekala dítě. Žena záhy porodila děvčátko, při porodu ale zemřela. Kejklíři odjeli a malá černooká a černovlasá Johanka, tak děvčátko pojmenovali, zůstala jako obecní sirotek v brněnském špitále. Za nějaký čas se jí ujal brněnský radní Benjamin Heller, který sám neměl děti. Johanku řádně vychovával, avšak když Johanka dosáhla čtrnácti let, i on umřel a celý dům zdědila jeho manželka Eusebie, která Johanku nenáviděla. Aby se jí co nejrychleji zbavila, chtěla ji provdat za dělolijce Taucha, který cestoval po světě a v Brně se zrovna zdržel. Johanka však odmítla, neboť tajně milovala Jeronýma, svobodného pána z Meceru, syna královského dědičného poštmistra. Jenže tajnou lásku vyzradila jedna ze služek a paní Eusebie celou věc hned žalovala i Mecerům. Ti Jeronýmovi sňatek zakázali. Jeroným si ale stál za svým. Eusebie mezitím Johanku ponižovala a trápila, chtěla, aby se své lásky vzdala. Tak to trvalo čtvrt roku. Jednou Jeroným musel odjet do Prahy. Hned jak opustil Brno, Eusebie vyběhla vyděšená na náměstí a křičela, že Johanka, dcera planetáře a vykladače karet, svým uhrančivým pohledem uhasila oheň v peci a peníze proměnila v popel a že je jistě čarodějnice a že i smrt Benjamina Hellera byla velmi podivná. Obecní rada neváhala, vyslala biřice, aby Johanku přivedli. Nebohá Johanka měla být vystavena právu útrpnému a přiznat spojení s temnými silami. Když však pochopové pro Johanku přišli, ta ze samého zoufalství skočila do studny na dvoře, stalo se to zrovna ve chvíli, kdy se Jeroným Mecer vrátil. Viděl jen, jak jeho milou vytahují mrtvou ze studny. Zlomený Mecer prodal dědičné poštovské právo a usadil se v domě po Eusebii, která se z výčitek svědomí zbláznila. Na památku své milé, nechal do zdi zasadit sochu s její podobou, kterou jeden kameník vytesal, když Johanka zemřela. Dodnes ta socha na Orlí stojí.