Symbolem života a růstu je v naší civilizaci odpradávna strom. Strom jako dárce vláhy, stínu, plodů a kyslíku. Jako zpevňující prvek pro rozmary počasí, a jako vyjádření síly i neohroženosti. Zároveň jeho stavba vypovídá o neustálém proudění a růstu skrze jemné struktury, vzájemně spojené do mohutného kmene, dodávající sílu i těm nejkřehčím koncům listů. Téma růstu, sílení a poskytování vláhy a naděje jako alegorie šíření křesťanství na Moravě.

Autor Jakub Špiřík napsal kód pro program, který zobrazuje možný růst dané struktury. Nejedná se tedy o “nakreslený obraz", ale o popis růstu pomocí matematiky. Tento přístup dovoluje zobrazovat vždy nové a nové variace růstu. Tato zákonitost tedy představuje skrytou logiku veškerenstva. Z hlediska víry lze vnímat tento jev jako důkaz dokonalosti prvotního záměru stvoření.

Jednoho horkého léta Brno zastihlo strašlivé sucho, takové, že všechny rostliny uhynuly, dokonce řeky Svratka a Svitava vyschly a v posvátné studánce na úbočí petrovské skály se ztratila voda. Když vyschla poslední kapka, strašlivý vítr přivál temné mraky a nastala bouře, jakou nikdo nepamatoval. Blesky křižovaly oblohu, jeden z nich udeřil do pohanské sochy u studánky na petrovské skále, další zabil pohanského kněze. V tu chvíli se nebe vyjasnilo.

Tu noc přišli poslové knížete Rostislava, velkomoravského knížete, aby obrátili pohanské obyvatele na křesťanskou víru. Lidé, kteří ztratili modlu i kněze, lidé zničení suchem i bouří, přijali od poslů chléb a víno, vzchopili se a chtěli přijmout křest, jenže voda nebyla. Proto kněz knížete Rostislava udeřil akátovou holí, o kterou se opíral, do úbočí petrovské skály. Z té vytryskl silný pramen ledové vody. Když voda dopadla na jeho hůl, vyrazily z ní akátové výhonky a vrostla do země vedle pramene jako akátový strom. Další den pod tímto stromem kněz pokřtil Brňany. Brzy na petrovské skále také vznikl kostelík zasvěcený sv. Petrovi, neboť i Pán Ježíš kdysi řekl: „Ty jsi Petr – Skála – na této skále zbuduj svou církev a brány pekla ji nepřemohou.“